Andalusie / Málaga.

Posted by Present Sense, 28.10.2018

 

 

Málaga, hlavní centrum Andalusie, šesté největší město Španělska, kosmopolitní přístav i strarověký středomořský unikát. Plná barev, zvuků a úsměvů. Vůní, interakcí, temperamentu a života. Španělský (teda, Andaluský!) vibe prosakuje každým kouskem jejích ulic a zákoutí. Je to rodiště nejen génia Pabla Picassa, ale i srdcervoucího Antonia Banderase nebo hebrejského filosofa a básníka Solomona Ibn Gabirola.

Tímto významným místem prošlo za celá staletí několik velkých kultur (od Féničanů, Řeků, po Kartágince a Římany), každá z nich zanechala v jeho paměti určitou stopu a barvitou historii můžeme dodnes obdivovat v některých jeho památkách. Nejstarší se jeví být římský amfiteatr z 2. století v samém centru města, objeven teprve v druhé polovině minulého století. Během nadvlády Maurů bylo nad městem v devátém století vystavené arabské opevnění Alcazaba, jedno z největších v Andalusii (dnes archeologické muzeum) a pozdějí hned vedle Alcazaby, vyrostl hrad Gibralfaro. Křesťanskou éru nám pak připomíná katedrála La Manquita ("malá jednoruká lady”), jejiž stavba započala v roce 1528 a trvala přes 200let. V renesanční stavbě s prvky gotiky a barokní fasádou se nachází kněžiště od známého sochaře Pedra de Mena. Její druhá věž nebyla nikdy dokončena (jo, proto ta jednoruká). 19. století se námpřipomíná v elegantních domech podél Paseo maritimo. Město si užilo i za španělské občanské války, kdy bylo v roce 1936 intenzivně bombardováno.

Centrum je protkané pěšími půvabnými uličkami plné restaurací, barů a obchůdků. Jedna z nejvýznamnějších obchodních ulic evropského velkoměstského rázu je ulice Marques de Larios, vedoucí na Plaza de la Constitucion, která je zároveň "bránou" do historického města.

Pokud holdujete čerstvým, lokálním a zralým plodinám (my ano!), budete v sedmém ráji a určitě nakoukněte do rušné tržnice Mercado de Atarazanas (velký kamenný arabský oblouk upomíná na založení stavby ze 14.století). Sáhnětě tam po olivách, pražených mandlích, mandarinkách, datlích a avokádech. To je prostě něco. A užívejte živelnost španělských obchodníků :)

Kromě několika muzeí (dvě s picassovou tématikou), rozmanitých kostelů a kouzelných náměstí v Malaze natrefíte i na arénu pro bíčí zápasy La Malagueta (no jo, dyť jsme přece v Andalusii). Zeleně a přívětivého stínů nejrůznějších exotických stromů a vysokých palem si můžete užít v Paseo del Parque, nacházející se vedle příjemné promenády podél moře.

Říká se, že právě u Malagy je nejteplější moře v celém Španělsku. Za posledních desetiletí se tu turistický ruch rozvinul do nečekaných rozměrů a tvoří hlavní zdroj prosperity celého regionu. Dochází tu samozřejmě k obrovské výstavbě hotelů a turistických středovisek, což ale umožňuje přímořské oblasti řadit se mezi nejrozvinutější část Španělska.

Na každém kroku upoutávalo naší pozornost něco zajímavého: rozradostnění smějící se “Malaguenos”, veselé pulzující bary, vůně vycházející z místních restaurací, pouliční umělci, tanečnice flamenca… Okoukávali jsme krásu a rozmanitost andaluských specialit, vychutnali zralé fíky a jen tak bloumali městem.

Bylo rušno, naše návštěva zrovna padla do probíhající několikadenní fiesty, celé město bylo tudíž plné menších pódií, na kterých většinou hráli staré fláky z 60.-70. let a Španělé na ně trsali o sto šest, ulice hýřily veselými lidmi, většina z nich v ruce držela růžový kelímek s “něčím-jako-šampáňo”. Některé ženy byly oblečené v typických pestrobarevných andaluských šatech s volánky, havranní vlasy zčesané do uplého culíčku.

V Málaze jsme zůstali dva dny, autíčko bylo zaparkované na velkém parkovišti vedle vyschlé řeky asi 1,5km od historického centra. Matýsek využil městského ruchu a na několik hodin chodil buskovat s darbukou. Vždy se k němu přidal další muzikant - většinou kytarista nebo perkusionista - a kolem jejich společných rytmů se vytvořil houf třeba 80 tančících lidí. Pecka! Málaga je jedno z měst, kde je hraní na ulici dovoleno (ve většině dalších musí mít člověk vydané Permitio od radnice). Je tu vymezeno asi 20 míst, kde se v určitém časovém rozmezí legálně muzicírovat smí.

Já mezitím objevila příjemnou kavárničku “Café con Libros” na Plaza de la Merced s milou a ochotnou dredatou obsluhou, zajógovala jsem si na trávníku přímo naproti římskému amfiteatru, zatoulala se městem, vzpomínala na své dvě předešlé návtšěvy a kochala se lidma. Průchod některými ulicemi byl hustej (a těsnej), Šelika v náruči, foťák na krku, počítač v baťůžku, prodírala jsem se mezi zpívajícími Španěly a raději to pak vždy šmikla přes ztracenější a méně frekventované uličky. Barevné schnoucí prádlo rozvěšené nad hlavami turistů i místních vlálo v poklidném mořském vánku. I přes všechen hlukot bujarého města, právě tento pohled na "zpomalené plápolající" oblečení byl  pro člověka malou přípomínkou na zažití vnitřního klidu a nadhledu (berme také v potaz, že jsme právě přijeli z Cabo de Gata, rozlehlého a nekonečně tichého národního parku. Fiestoidní španělské město byl tudíž opravdu docela mazec. Člověče, adaptuj se :)). Naše - Šelikovi a moje - kroky našlapovaly opatrně na lepící se kamenné dlaždice malagských ulic (něco-jako-šampáňo docela lepí) a směřovaly ven z těsných uliček k promenádě u pláže. Ostré sluneční paprsky malovaly na chodník skrze listy palem obrázky všudypřítomné srpnové pohody…

Málaga. Živá, pulzující, smějící se. Taková moderní rozradostněná andaluská princezna…

Facebook page

Youtube Channel